Slavíci, mořské víly a bolavé zuby (Interpretace pohádek Hanse Christiana Andersena)

Měsíc před smrtí si Andersen poznamenal: „Žádný sochař mě nezná, neviděl mě číst, neví, že děti nemám za zády, na klíně ani na koleni; že mé pohádky jsou stejně tak pro starší publikum jako pro děti. Že naivní jsou mé pohádky jen zčásti, že jejich solí je humor.“ Humor tu opravdu najdeme, jenže jak známo, sůl dokáže být pěkně štiplavá. První česká monografie o Andersenových pohádkách se zaměřuje právě na jejich dospělou rovinu, vznikla totiž z potřeby přiblížit českému čtenáři rafinovanost těchto známých pohádek a přemístit je alespoň v myslích čtenářů z polic dětské knihovničky mezi četbu pro dospělé. Tam by směle snesly srovnání s dílem Andersenova krajana a dalšího slavného představitele zlatého věku dánské literatury Sorena Kierkegaarda.

V trpce zábavné kapitole o českých překladech Andersenových pohádek se čtenář navíc obeznámí s vydařenými i vysloveně obskurními českými verzemi slavných příběhů.