Slávek Klecandr, Jiřina Zemanová – Studny samoty CD

S cestou Jiřiny Zemanové se ta moje potkala několikrát. Vzpomínám na první setkání. Bydlela tehdy se svým tehdejším manželem Mirkem Taubelem v přízemním domku v Brandýse nad Orlicí. Hodně tehdy malovala. Nemohl jsem si nevšimnout několika jejích autoportrétů visících na zdech. Myslím, že tehdy nemalovala nic jiného než sebe. Měl jsem pocit, že jde o jakousi formu zápasu s vlastním nitrem. A zároveň o bitvu, kterou nelze vyhrát. Její zjevná bojovnost ale dávala tušit, že ani prohrát. Vedle malířského náčiní měla po ruce ještě jednu zbraň: poezii.

Znovu jsem se s ní setkal po letech, když v jejím novém a prostornějším bytě na brandýsském náměstí zkoušela skupina Bílé světlo, v níž jsem tehdy fungoval jako baskytarista. V té době už žila s někdejším bubeníkem Plastiků Pavlem Zemanem, za nějž se později vdala a do budoucích let přijala i jeho příjmení. V jedné místnosti (tuším, že to byla původně ložnice) zkoušeli Plastici Pašije a v druhé my. Bílé světlo ale bylo v té době bohužel už v…