Sequeira Costa – Chopin: Impromptus, Etudy, Barkarola

Z komentáře k původnímu albu Supraphonu 1111 2474 z roku 1979:

Pomineme-li některé autory druhého a třetího řádu, neznají dějiny hudby jiný příklad tak úzkého a jednostranného tvůrčího zaměření jako u Fryderika Chopina (1810-1849).

Liszt, Schumann, Brahms i Smetana byli také skvělí klavírní virtuosové, ale zanechali po sobě i rozsáhlé a umělecky i myšlenkově závažné dílo symfonické, komorní a operní.

Chopin však nenapsal ani jedinou skladbu, v níž by klavír neměl svou úlohu, orchestru použil jenom jako doprovodné složky ....

Dvě stránky Chopinovy umělecké osobnosti jsou spolu tak úzce spojeny, že je nelze vůbec oddělit: pianista a skladatel. Jako klavírista znamená Chopin velký kvalitativní krok kupředu:

nebyl sice oslňujícím virtuosem omračujícím posluchače okázalou technickou bravurou...., ale zato jeho oduševnělý přednes, nedostižné legatové cantabile, ale zejména jeho umění rubatové hry obecenstvo přímo elektrizovaly a uváděly v nadšení....u Chopina (jako skladatele) se zdá být…