V sedmdesátých letech se v souvislosti s recenzemi desek i koncertů polského tria SBB před podstatným jménem skupina objevovaly přívlastky jazzrockový, artrockový i rockový. Nechyběly však ani paralely s Pink Floyd. Každý z publicistů měl svou pravdu, i ti, kteří psali, že Józef Skrzek (klávesy, zpěv, foukací harmonika), Apostolis Antymos (elektrická kytara, buzuki) a Jerzy Piotrowski (bicí, perkuse) hrají "hudbu bez hranic". Vedle rockového gruntu vždycky zbývalo dost místa pro blues i názvukyřeckého folklóru. Bublání analogových syntézátorů se s kytarovými sóly a expresívním zpěvem přelévaly v téměř filmových "prolínačkách", celek rámovaly sevřené bicí. To je také tvář, kterou zachytily studiové nahrávky, jež pořídili SBB v dubnu 1977 v pražském Mozarteu exkluzivně pro Supraphon. První oficiální reedice bezejmenné LP desky z roku 1978, kterou rádi poslouchali příznivci federálních stálic Modrý efekt či Collegium musicum, vedle rozsáhlých devatenáctiminutových kompozic Wołanie o…