Různí interpreti – Nezval: Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou

Z komentáře k původnímu LP albu 1218 0468 vydanému v Supraphonu v roce 1983 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:

V české dramatické literatuře nemáme mnoho pokusů ztéci druhový vrchol, aneb tedy vytvořit dramatickou báseň. Tato skutečnost může vyvěrat z tradic českého divadla, v nichž převažovala akce nad slovem, herec nad literátem. Největší z našich básníků, Vítězslav Nezval - který byl ostatně světem divadla průběžně přitahován a okouzlován - nemohl se této tradici nevzpírat. Dokonce je možné vyslovit, že Nezval usiloval "rozhrnout oponu divadelního prostoru" téměř právě vždy dramatickou básní; ať to byl snový "Strach", či adaptace Calderonovy "Schovávané na schodech", anebo "Milenci z kiosku" z třicátých let. Ovšem Nezvalovi nešlo výlučně jenom o báseň, nýbrž o život, o společnost a její změnu. "Milenci z kiosku" nebyly tehdy přece jen pouhým poetickým divadlem, ale současně i významným politickým činem, provokujícím apostrofou "země blízko pólu". A tak je tomu shodně i s…