Různí interpreti – Krejčí, Kalabis: Serenáda pro orchestr - Dva světy, Koncert pro housle a orchestr č. 2

Iša Krejčí (1904-1968) v sobě po celý svůj život a tvůrčí konání nechal zápasit dvě múzy - skladatelskou a dirigentskou. Byl mnohostrannou osobností, jíž se splnil sen nejniternější - být jednou z vůdčích postav Národního divadla v Praze, když byl povolán na místo dramaturga. V osobním styku činil dojem až určité roztěkanosti. Soudit o něm takto by však bylo víc než povrchní a nespravedlivé. Iša Krejčí, jak ostatně do všech podrobností líčí Václav Holzknecht ve své monografii (Panton, Praha 1976), byl duchem věčného neklidu, neposednosti, tužeb a inspirací. Jako syn univerzitního profesora filosofie byl od mládí orientován směrem k hloubání o základních otázkách smyslu lidského života a jeho duchovních věcí. Krejčí přitom přímo prahl po vyrovnanosti a vyšších ideálech. Byl v tomto směru přímo protikladem soudobého zřetele k pozemským zájmům a hektičnosti. Jako umělec byl Iša Krejčí poután silným zájmem o neoklasicismus, úspornost a logiku hudební formy i průzračnost, jež dělá potíže…