Prohřeji zemi svým tajícím sněhem - Petr Kopejska

Krajino, krajino

Krajino zvířená teď mýma očima,

krajino zvířená jenom mým dechem,

v měsíčním světle jsi prostřená k samotě,

v měsíčním světle jsi těhotná mechem.

Nikoliv nehybná, nikoliv hliněná,

zářivá Jsoucností, šťavnatě pramenná.

Krajino šeřivá, modřínem nesená,

tišivě chladivá, do pramínků pěšin

rozbásněná!

Do duší poutníků od pólů k rovníkům

láskami andělů pod klenbami mraků

zalesněná!

Krajino zrozená z modliteb, úliteb,

krajino vždy znovu nalezená

jako dar jiskřivé, zvonivé Plnosti,

do Časů smířlivě rozbalená.