Láska jako smrt.

Láska jako iluze.

Láska jako poslední šance.

Muž prochází z života na život, nakažlivým vzduchem, mlhou, zaslepením.

Dialog, jež vedl sám se sebou, o skutečnostech, v které doufal, začíná ztrácet smysl.

Hlubina, vpád – odběh do temnějších, klidnějších rohů světa – kam se podělo, co mělo ho chránit?

Obviněn za činy, spáchané kvůli absenci světla, kvůli absenci čehokoliv, kohokoliv.

Muž prochází z života na život, zaplněným kruhem, v podsvitu fialové, nitro lásky zeje prázdnotou.

Opuštěn, okukován z povzdálí.

Muž prochází z života na život – a až se jednou ukáže, kým byl – ukován z krutosti – doufám, že se udáví.

Doufám, že se udáví.

Dílo je od vítěze HVĚZDY INKOUSTU.