Příběhy ze života aneb reminiscence sociální pracovnice

říběhy jsem původně zaznamenala pro sebe a pro své blízké. Syn a vnuk mi pomohli povídky uspořádat a nakonec jsme se společně rozhodli, že je nabídneme vydavatelství ke zveřejnění. Krátce jsem pracovala jako účetní, potom už celý život s lidmi. Na úřadě péče o děti jsem řešila problémy svobodných matek, hledala jsem a usvědčovala zbloudilé tatínky, vymáhala pro děti výživné, dohlížela na výchovu dětí v problematických rodinách, zprostředkovávala jsem osvojení dětí, nebo jejich umístění v ústavech, při rozvodech jsem navrhovala svěření dětí do péče jednoho z rodičů a výši výživného. V dalším zaměstnání jsem se snažila ve výchovném ústavu pro mladistvé dívky být dobrou vychovatelkou. Nakonec jsem v psychiatrické ambulanci dohlížela na stav duševně chorých pacientů, poslouchala nářky manželek i manželů alkoholiků, alkoholu propadlé jsem se snažila přimět k léčení. Alkoholikům léčeným ambulantně jsem podávala antabus, poskytovala jim psychoterapii a pravidelně jsem pořádala KLUS, klub usilující o střízlivost, aby se zabránilo, nebo alespoň snížilo riziko, že se pacienti vrátí k démonu alkoholu.