Přeběhlík - Siegfried Lenz

Román otevírá téma dezerce, v Německu po druhé světové válce do značné míry tabuizované. Vydání románu, původně napsaného roku 1951, bylo v atmosféře prudce se rozhořívající studené války znemožněno a dílo upadlo v zapomnění. Text byl objeven až v autorově pozůstalosti, byl vydán roku 2016, dva roky po autorově smrti, a stal se literární senzací jak pro okolnosti nálezu, tak pro své kvality. Hlavní postavou románu je mladý voják wehrmachtu Walter Proska, který dezertuje k Rudé armádě poté, co je jeho jednotka rozprášena partyzány; sám však cítí potřebu vzepřít se vládnoucí "klice". Charakter románu odpovídá představě, jakou si čtenáři v minulých desetiletích o autorovi vytvořili - napínavý, čtenářsky strhující příběh je plný zvratů, hrdina se ocitá v mezních situacích, které svým umělecky působivým ztvárněním slouží autorovi k zamyšlení nad závažnými tématy: reflektuje otázku svědomí a odpovědnosti, morálky, vojenské a občanské cti; bez patosu se dotýká také vlastenectví a německého nacionalismu, zpochybňuje vědomí povinnosti a "německé" poslušnosti. Román je považován za milník německé poválečné literatury přinášející závažné poselství o svědomí a vině. Je to zaprvé velké překvapení a zadruhé, když si tu knihu přečtete, je to senzace. Přeběhlík je vynikající román, který obohacuje Lenzovo dílo a tím i německou poválečnou literaturu o působivou knihu. Volker Weidermann, DER SPIEGEL Dnes, téměř sedmdesát let po svém vzniku, přináší Přeběhlík hluboký vhled do rozervanosti německých válečných a poválečných let. Viděno touto optikou je i Lenzův raný román jeho typickým dílem. Max Moor, TTT Lenz stvořil psychologicky propracované, výrazné postavy, surreálné scény jako z Apokalypsy a napsal brilantní dialogy. Harald Hordych, SÜDDEUTSCHE ZEITUNG Román nejenže nově utváří obraz zesnulého autora, mění i hodnocení německé poválečné literatury. NEUE OSNABRÜCKER ZEITUNG Román je strhujícím svědectvím doby, hluboce působivým vylíčením války a jako každý dobrý válečný román zoufalou obhajobou lidskosti. Dierk Wolters, NASSAUISCHE NEUE PRESSE