Pražský komorní orchestr, Dean Dixon – Symfonie č. 92 G dur a č. 48 C dur

Z komentáře Dr. Milana Poštolky k původnímu LP albu 1 10 1202 "Joseph Haydn Symfonie č. 92 G dur Oxfordská, Hob.I.92 a Symfonie č. 48 C dur, Marie Terezie, Hob. I.48" vydanému Supraphonem v roce 1972 a nyní vycházejícím poprvé digitálně:

Kolem čtyřicítky stanul Joseph Haydn na prahu své lidské i umělecké zralosti. Po období strádání a existenční nejistoty poskytlo mu první desetiletí jeho působení ve službách knížecího rodu Esterházyů v Uhrách žádoucí podmínky k soustředěné tvůrčí i reprodukční činnosti. Zdárně překonané konfliktní situace vyhranily jeho charakter a upevnily sebevědomí; získané umělecké zkušenosti pak skladateli umožnily vyjádřit prožité mnohem hlouběji a osobněji, než se to dosud dařilo jeho vrstevníkům i jemu samému. Prohloubení a subjektivizaci výrazu lze kolem roku 1770 a dále sledovat v několika oblastech Haydnovy tvorby, především ve smyčcových kvartetech op. 17 a 20, v klavírních sonátách a symfoniích. Sloh, který byl později nazván k l a s i c k ý m, nachází…