Pražský komorní orchestr, Dean Dixon – Symfonie č. 33 B dur K. 319, č. 34 C dur, K. 338

Z komentáře J.V.Sýkory k původnímu LP albu 1 10 1125 "Wolfgang Amadeus Mozart Symfonie č. 33 B dur a č. 34 dur" vydanému v Supraphonu v roce 1972 a nyní vydávanému poprvé digitálně:

I tak geniální symfonik, jak byl Mozart, měl své vzory. Při symfoniích, které psal ještě jako chlapec, se poučoval z děl Christiana Bacha a Johanna Schoberta, později si oblíbil skladatele italské, ale také Josefa Myslivečka, Jana Václava Stamice, Michaela Haydna, Philippa Emanuela Bacha a jiné autory. Když se v Mozartových symfoniích poprvé objevil zřejmý vliv Josepha Haydna, znamenalo to začátek nové tvůrčí epochy. První Haydnem inspirované symfonické opus spatřujeme v SYMFONII B dur, K. 319. Mozart ji dokončil v červnu 1779. Přesné vyjádření formy tu jde ruku v ruce s energií a jasným elánem. Skvěle vybroušená práce s tématy má zároveň hluboký citový i myšlenkový ponor. Ono podivuhodné vnitřní záření, které obdivujeme u vrcholných Mozartových děl, ona suverenita ducha, který s úsměvem zpívá o pozemských…