Pražský filharmonický sbor, Lubomír Mátl – Classical Anniversary Francis Poulenc 2.

Díky Henri Colletovi a jeho dvěma kritickým statím vešel v roce 1920 Francis Poulenc (1899-1963) do dějin hudby jako člen tzv. Pařížské šestky. Nebyla to umělecká škola v pravém slova smyslu, nýbrž spíše jen více méně náhodné společenství uměleckých osobností, spojených pouze sympatiemi k avantgardním snahám Erica Satieho a pocitem nezbytnosti nalézt pro hudbu nové cesty. Horoucím dechem rozehnali tito mladí nadšenci mlžný opar impresionistických hudebních básní a jejich pastelové odstíny nahradili sytými, nelomenými barvami nanášenými s fauvistickou prudkostí, otevřeli okna čerstvému vzduchu a do svých skladeb vpustili lidi z ulice, sportovce a lokomotivy. V počáteční fázi své tvůrčí činnosti stavěl Poulenc úmyslně na odiv nedostatky své kompoziční techniky a provokoval výstředními nápady. Ještě v roce 1946, kdy byl již dlouho v kompozici skutečným mistrem, se chlubil tím, že "nemá žádné zásady" a že každý systém považuje za pouhý "soubor triků". Výrazové spektrum jeho hudby je…