Políčko Z Doby Baroka - Jaroslav Antonín Kellar

Velký obraz - Políčko z doby baroka. Autorem je malíř a grafik Jaroslav Antonín Kellar. Signován a datován vlevo dole - viz foto. Zezdu obrazu je název díla, autor a technika - viz foto. Rozměry včetně rámu cca 72 cm x 53 cm. Rám je úzký, místy má otluky. Kombinovaná technika na desce. Celkový stav - viz foto. Obraz je z roku 1978. Pokud chcete kvalitu, budete spokojeni. Jedná se o kvalitní dílo sbíraného autora, tedy i o výbornou investici. Originalitu díla plně garantuji vrácením peněz. Bude šperkem ve Vaší sbírce a úžasnou dekorací Vašich prostor. Kellar Jaroslav Antonín * 26.2.1924 Hodkovice nad Mohelkou (Liberec) + 1988 Vlastibořice (Liberec) grafik, malíř Pan Jaroslav Antonín Kellar se narodil v únoru 1924 ve fotografické rodině Antonína a Marie Kellarových v Hodkovicích nad Mohelkou. Zde měl Antonín Kellar fotografický závod. Roku 1930 se manželé Kellarovi přestěhovali do nového domu s fotoateliérem v Čáslavi, kde žili se dvěma dětmi, Jaroslavem a Oluší. Syn Jaroslav Antonín, po absolvování čáslavského gymnázia, se ve válečných letech doma vyučil fotografem. V období let 1945 – 1948 studoval na Státní grafické škole v Praze u prof. Karla Müllera. Po absolvování školy byl celý život zaměstnán v Pardubicích jako výtvarník propagace. V roce 1950 se oženil s Jaroslavou a s ní a dvěma syny, Jaroslavem a Danielem, bydlel v domě svých rodičů v Čáslavi. V Pardubicích, kam denně dojížděl do zaměstnání, se mu podařilo sehnat jakýsi provizorní ateliér. Domů do Čáslavi potom jezdil na víkendy. V závěru svého života častěji pobýval na své chalupě ve Vlastibořicích u Turnova. V roce 1981 byl postižen infarktem a dále již nemohl aktivně pracovat. Postupně se zotavoval a ve svém ateliéru na chalupě také tvořil. Nalézal zde klid a pohodu na malování. Pan Jaroslav Antonín Kellar zemřel v Čáslavi v srpnu 1988 náhle, stižen dalším rozsáhlým infarktem. Pochován je v Čáslavi. Kromě malování měl J. A. Kellar mnoho dalších zájmů. Rád poslouchal vážnou hudbu a také sám docela dobře hrál na housle a klavír. Jeho zálibou bylo fotografování. Přírodu i zajímavou architekturu zachytil v mnoha fotografiích a na barevných diapozitivech. Na svojí zahrádce měl vysázenu řadu květin, keřů, konifer a stromů. Jeho chloubou byla skalka s rozličnými botanickými druhy rostlin, jejichž makrosnímky květů fotografoval na barevné diapozitivy. Přírodu velmi miloval, byla mu věčnou inspirací v jeho tvorbě. Nespočet kilometrů prochodil pěšky, se svým nerozlučným skicářem, ve svém rodném kraji kolem Hodkovic s celým širokým okolím Podještědí a Českého ráje. Také si zamiloval Šumavu, kam jezdil na dovolenou a také Čáslavsko s okolím Železných hor. Psal i poezii a drobnou prózu, to když chtěl vyjádřit něco, co nešlo vyjádřit obrazem. Jeho koníčkem byly i starožitnosti, jimiž se obklopoval jako věcmi, které mají svůj půvab a minulost. J. A. Kellar byl členem Českého fondu výtvarných umělců. Zúčastňoval se života východočeské pobočky SČSVU. Na Pardubicku měl do r. 1980 asi 20 samostatných výstav, nebo ve dvojici. Několik výstav měl i v Čáslavi a své grafiky vystavoval jako host Hollara v Praze. Po roce 1981, kdy prodělal infarkt, pobýval převážně na chalupě ve Vlastibořicích. Zde ještě stihl namalovat řadu svých nejlepších obrazů. V severních Čechách měl několik výstav (Turnov, Hodkovice nad Mohelkou, Lomnice nad Popelkou, Železný Brod). Po smrti J. A. Kellara v r. 1988 bylo několik jeho obrazů vystaveno společně s díly dalších umělců na výstavách v Čáslavi. J. A. Kellar nebyl malířem krajinných pohledů a nálad. Reálný motiv, který čerpal převážně z přírody, mu byl východiskem, odrazovým můstkem k básnickému přetvoření námětu, nebo základem k vyslovení nějaké psychologické myšlenky. Jak sám říkal, aby obraz nebyl pouhou dekorací stěny, ale spíše výzvou k přemýšlení. Od náčrtu v přírodě ke konečné podobě obrazu to byl zdlouhavý proces usilovného přemýšlení. Na obrazech vytvářel svůj vlastní osobitý svět s určitým sdělením. Miloval stromy a také je hodně maloval. Strom mu byl symbolem člověka a jeho problémů. Protože měl tak rád přírodu, bolelo ho to špatné, co se v ní děje. Proto se v jeho poslední tvorbě objevovaly obrazy s námětem vztahujícím se k ekologii krajiny a k životnímu prostředí. V tvorbě z dřívějších let se J. A. Kellar věnoval z větší části grafice, což bylo podmíněno i časovými a prostorovými možnostmi. V grafice vytvořil řadu černobílých a barevných linorytů a také celé cykly jako např. Skutečské lomy, Filipovský park, Čáslav, Krásy naší vlasti, Strašidla a strašidýlka (strašidla nové doby jako alkohol, drogy, rakovina...), Starořecká mytologie (tu ztvárnil i na obrazech), stromy, skály a další motivy. Obrazy J. A. Kellara prošly postupně vývojem k velice osobitému stylu. Charakteristickou je Kellarova výrazně černá kontura. Obrazy jsou většinou označeny jako kombinované techniky. To proto, že je na nich použito různých druhů barev (latex, tempera, olejové barvy a až syntetické materiály) a různých způsobů užití (od klasického malování št