Umělec : Mondrian Piet Název díla : Rytmus černých čar Grafická technika : Umělecký tisk podle originálu z roku 1935-1942 - Achenbach Art Edition/ Dusseldorf Značení díla : Rok : Rozměr listu : 90 x 70 cm Rozměr grafiky : 59 x 57 cm Upozorňujeme, že barvy na počítači se mohou odlišovat od barev na skutečném díle. Dílo nemusí být ve stavu grafik, právě vyšlých z tiskárny. Pokud je na obrázku číslo grafiky, nemusí toto číslo odpovídat číslu na grafice, kterou skutečně obdržíte. Piet Mondrian (1872, Amersfoort – 1944, New York City) - nizozemský malíř, jeden ze zakladatelů abstraktního malířství a vůdčí osobnost neoplasticismu. Zabýval se rovněž urbanismem, architekturou a interiérovým designem. Mondrian dovedl abstraktní malbu až na její nejzazší mez. Radikálním zjednodušením kompozice a redukcí barev se snažil zachytit základní principy, jimž podléhá vše viditelné. V roce 1892 vydal do Amsterdamu, kde se nechal zapsat na Akademii výtvarného umění. Od roku 1895 se začal věnovat krajinomalbě. Obrazy prodával stálým zákazníkům, takže dosáhl určité nezávislosti. Poměrně brzy se o něm začalo mluvit jako o kvalitním krajináři. Roku 1911 vystavoval v rámci projektu, pořádaného skupinou amsterdamských malířů s názvem Moderne Kunstkring (Kruh moderního umění). Účastnili se ho rovněž Picasso a Braque. Setkání s moderní francouzskou malbou přivedlo Mondriana k rozhodnutí přesídlit do Paříže, kam odjel na konci prosince 1911. Jedním z hlavních cílů bylo blíže poznat Picassovu tvorbu, protože tento Katalánec byl v té době jeho vzorem. V Paříži se Mondrian usadil Rue du Départ 26 na Montparnassu. Ve stejném domě měl v té době ateliér i Diego Rivera, který tehdy, stejně jako Mondrian, vstřebával podněty kubismu. Pro Mondrianův umělecký vývoj byl důležitý rok 1915, kdy se setkal s malířem a architektem Theo van Doesburgem. O dva roky později spolu založili uměleckou skupinu De Stijl. Ještě během války Mondrian opouští kubismus a stále více se blíží k abstrakci. Začal malovat složité abstraktní kompozice s rytmizovanými vertikálními a horizontálními liniemi, strukturovanými v rámci geometrické mřížky. Roku 1919 se Mondrian vrátil do Paříže, kde rok nato vydal teoretický článek o zásadách svého umění s názvem Le Neo Plasticismus. Počátkem roku 1920 postihla umělce tvůrčí krize a Mondrian vážně uvažoval, že s malováním skončí. Krizi nicméně překonal a právě v té době začal malovat obrazy, které jsou pro něj nejtypičtější a podle nichž je možné ho jako autora identifikovat. Jsou to barevné, často černě orámované mnohoúhelníky. Po roce 1921 se používání barev ustálilo na třech základních: modré, červené a žluté, doplňované černou, šedou a bílou. Ve 20. letech již mělo Mondrianovo umění ohlas mezi evropskou avantgardou. Několik Mondrianových obrazů si zakoupili američtí sběratelé umění, čímž stoupla malířova prestiž ve Spojených státech. Když se v roce 1940 Mondrian odstěhoval do New Yorku, jeho styl se uvolnil a rytmizoval. Přestal používat těžké černé linie a nahradil je převážně žlutými, prokládanými malými, světle barevnými čtverci. Dokládá to jeden z jeho posledních obrazů, Broadwayské boogie-woogie z let 1942–1943. Z obrazu vyzařuje hudební rytmus. Mondrian byl jedním z nejvlivnějších umělců 20. století. Jeho teorie abstrakce a zjednodušení ovlivnila nejen jeden z hlavních proudů světového malířství 20. století, měla také hluboký vliv na architekturu, interiérový design a grafickou tvorbu. Jeho umění nalezlo ohlas i v módě. Reprodukce jeho abstraktních maleb se v 60. letech nosily jako moderní vzory na šatech návrháře Yvese Saint-Laurenta.
Informace
Koupit
