Pentimenti - Fialová Jitka

pozoruju co se kde šustne příroda umí být rychlá až tě za sebou ztrácím připomínáš se mi vzletem ptáků překvapenou zvěří křupáním listí uhnaným dechem jmény jež stále dobře znáš řekneš je a detaily nechtěně napadnou kontury pak každá srna pták buk slepenec já vypadá jako něco co bylo dávno a tolikrát něčí představou o pár tahů skutečnější než když se rozumně plním vrstvím šrafuju abych svému doufání zakryla vylézající siluetu než se doopravdy ale doopravdy zapomenu uprostřed někoho v němž to krásně neznám…