Omylem jsem rozšlápl černou kočku - Filip Zawada

Za tuhle knihu by měl jít autor do pekla, tedy kdyby nějaké

peklo existovalo a jemu by se chtělo někam jít – to by o románu Filipa Zawady asi napsal jeho hrdina. Malý chlapec ze sirotčince, vedeného jeptiškami. Rodiče ho opustili, adoptovat

ho nikdo nechce. Na první pohled velmi smutný příběh. Jenže

místo toho se nedokážeme při čtení vypravěčova ironického

komentáře vlastního osudu ubránit smíchu. Je to pohled zbavený společenských konvencí a ohledů na to, co se smí nebo

nesmí říkat, a zároveň zrcadlo frází, které malý kluk slyší od

dospělých a opakuje je. Stačí takové – nenávistné, pokrytecké

nebo neupřímné – věty vlastně jen vytrhnout z kontextu a vidíme jejich směšnost a ubohost v celé šíři. Vypravěč románu

František ale dokáže slova tím, že se neohlíží na jejich společenské významy, proměňovat a využívat podle svého. A tak

o sobě může hrdě říkat: parchant. Černá kočka přináší smůlu

jen těm, kteří tomu uvěří.