Velký obraz - Náchodský zámek v dáli. Autorem je akademický malíř Emil Tylš. Signován vlevo dole - viz foto. Rozměry včetně rámu cca 82 cm x 62 cm. Rám je zdobený, místy má otluky. Olej na kartonu. Celkový stav - viz foto. Obraz byl namalován přibližně v letech 1940-60. Pokud chcete kvalitu, budete spokojeni. Originalitu díla plně zaručuji vrácením peněz. Bude šperkem ve Vaší sbírce a úžasnou dekorací každého prostoru. Emil Tylš * 7. 10. 1906, Kramolná (Náchod) † 11. 11. 1973, Náchod akademický malíř Absolvent pražské Akademie výtvarných umění. Ve svém malířském díle se věnoval především krajinným námětům z náchodska, zátiším s květinovou tématikou. Velkou zálibou malíře byla také hudba – zakladatel chlapeckého a mužského pěveckého sboru. Zámek Náchod Zámek v Náchodě byl původně raně gotický hrad, založený roku 1254 Hronem z rodu Načeraticů. Pravděpodobně současně bylo založeno i město Náchod. Během staletí se vzhled zámku měnil. Z původního gotického opevnění se rozrostl do poměrně rozsáhlého pevnostního celku. K nejvýznamnějším majitelům patřili např. český král Jan Lucemburský v letech 1316-1325, od roku 1367 do roku 1390 Anna kněžna Svídnická, v roce 1456 hrad dobyl budoucí český král Jiří z Poděbrad. Roku 1544 panství zakoupil bohatý rod Smiřických ze Smiřic. V letech 1566 - 1614 byl hrad přestavěn italskými staviteli na renesanční zámek. V roce 1634 se stává majitelem italský šlechtic a vojevůdce císařských vojsk Ottavio Piccolomini, který sem soustředil k zvelebení sídla obsáhlou část mobiliáře, z části dodnes dochovaného. Ke kulturnímu rozkvětu náchodského panství došlo především v letech 1792 - 1839, kdy zde vládli Petr Biron vévoda Kuronský a Zaháňský a jeho nejstarší dcera Kateřina Vilemína kněžna Zaháňská. V zámeckých prostorách se pořádala divadelní představení a koncerty. Posledními majiteli do roku 1945 byli představitelé německého knížecího rodu Schaumburg -Lippe. V roce 1945 se zámek stal majetkem Československé republiky a nyní je spravován Státním památkovým ústavem v Pardubicích. K ochraně území, kterým procházela stará obchodní cesta spojující Prahu s Polskem, založil kolem poloviny 13. století rytíř Hron z rodu Načeraticů hrad a patrně současně i město Náchod. Hrad stál na důležitém strategickém místě poblíž přechodu z Čech do Kladska, kde se Zemská brána zužovala do průsmyku zvaného Branka. Během staletí se jeho vzhled několikrát změnil, a to díky pokroku dobývací techniky. Z původně gotického opevnění se náchodský hrad rozrostl do poměrně rozsáhlého pevnostního celku. Hrad měnil nejen vzhled, ale i majitele. Roku 1316 získal Náchod český král Jan Lucemburský, který ho postoupil roku 1325 Berkům z Dubé. V roce 1367 Náchod zakoupila Anna kněžna Svídnická, která jej vlastnila až do roku 1390. Od roku 1392 do roku 1412 panství vlastní Jetřich z Janovic, který umírá bez dědiců a Náchod jako odúmrť spadá na krále Václava IV., který jej daroval Jindřichu Leflovi z Lažan a Krakovce. On však panství se souhlasem krále prodal roku 1414 Bočkovi z Kunštátu a Poděbrad. Roku 1437 se Náchoda zmocnil husitský hejtman Jan Kolda ze Žampachu. V dubnu roku 1456 hrad dobyl jeho dědičný majitel Jiří z Kunštátu a Poděbrad, budoucí český král. Jeho syn Jindřich panství několikrát zastavil, dědicové však neměli prostředky na vyplacení zástavy, a tak roku 1500 hrad postoupili Špetlům z Prudic, Žlebů a Janovic. V roce 1533 jej zakoupil Vojtěch z Pernštejna. Roku 1544 se stává majitelem bohatý rod Smiřických ze Smiřic. Jejich nárokům však prosté středověké sídlo již nevyhovovalo, a tak byl hrad v letech 1566-1614 přestavěn na pohodlné renesační sídlo. Nejprve byl upraven starý palác, poté na jižní straně přistavěno nové křídlo s arkádovým ochozem.
Informace
Koupit
