Miloš Sádlo – Honegger, Šostakovič: Koncerty pro violoncello a orchestr

Z komentář LP 1110 0604 vydaného Supraphonem v roce 1969:

...Výrazné stopy okouzlení jazzovou hudbou shledáváme v řadě Honeggerových skladeb, zvlášť markantně pak právě v Koncertu pro violoncello a orchestr z roku 1929. Je to dílo, jež nikterak nechce odkrývat nové, neznámé světy ani vyhrocovat palčivé otázky, jimiž žila naše doba, zato však naplněné kouzlem bezstarostné pohody a líbezného půvabu. Skladba, planoucí v nepřerušeném proudu, je přesto zřetelně rozčleněna na tři části. Zahajuje ji prostá, něžná lyrická myšlenka, rozvinutá pak využitim jazzových prvků na způsob slow-foxu. Její střední díl vyplňuje vzrušenější Allegro, pro němž následuje návrat k úvodnímu oddílu. Další část skladby, zastupující volnou větu, připomene českému posluchači svou melodickou linií a náladou pomalou větu Dvořákovy houslové Sonatiny. Podle zákona kontrastu následuje opět vzrušenější oddíl, s virtuózními kadencovitými vložkami sólového violoncella. Znovu se ohlásí první téma této části, tentokrát však…