Luboš Pospíšil – Tenhle vítr jsem měl rád

Z obalu původního LP 1113 3079: Mluvit písní je snad ctižádostí každého zpěváka v téhle branži. Alespoň rozhovory s nimi v obrázkových magazínech se těmihle předsevzetími jen hemží. Tím spíše je s podivem, kolik písní zůstává jim navzdory a spoustě slov němými. Luboš Pospíšil nepatří sice k vyhledávaným objektům pro interview, zato jeho písně mají tu vzácnou vlastnost, že jejich sdělení neulpívají na rampě a dojdou i k posluchači v zadních řadách. Přesto, že je v nich tolik otazníků, slunce namísto aby zářilo a hrálo je spíše potemnělé a někde dokonce kos, ten černý pták, mává bílými křídly. Pospíšilova přesvědčivost je srovnatelná s autorským typem interpretů, s písničkáři generace Dylanových dětí. Jeho umění ztotožnit se s příběhy těchto písní činí podružným fakt, že Pospíšilovými ústy v nich promlouvá Ladislav Kantor či některý z básníků naší doby… Že své party nazpíval, takříkajíc, na jeden zátah, bez pověstných střihů, je v Pospíšilově případě samozřejmé. Tyhle příběhy se totiž s…