Josef Hála, Filharmonie Brno/Josef Waldhans – Milhaud: Violoncellové koncerty č. 1 a č. 2, Elegie pro violoncello a klavír

Z komentáře Dr. Vladimíra Štěpánka k původnímu LP 0 10 0448 "Darius Milhaud Violoncellové koncerty č. 1 a č. 2, Elegie pro violoncello a klavír" vydanému v Supraphonu v roce 1969 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:

DARIUS MILHAUD(1892) je skladatelem tak plodným, že to snad v moderní hudbě nemá obdoby. Francouzský kritik A.Goléa jej nazval "veletokem soudobé hudby" a nepřeháněl: v roce 1965 přesáhl počet jeho děl opusové číslo 500 a od té doby jeho obrovská tvůrčí potence nijak neochabuje...O Milhaudovi najdeme v nejrůznějších publikacích tvrzení diametrálně odlišná. Podle jedněch je inspirován klasikou, podle jiných romantikou a jiní jej zase považují za expresionistu. Byl přirovnáván k Mozartovi i Berliozovi. To vše je pravda, a to nejen pohlížíme-li na jednotlivá, z kontextu vytržená díla nebo jejich izolované rysy...Milhaud je sice umělec v hloubi duše romantický, ale s velice vyvinutým "klasickým" smyslem pro rovnováhu ve vyjádření, pro jasnou i přehlednou a logickou…