Jiří Stivín – Mé mládí je u konce / zobcové flétny v hudbě 17. století

Z komentáře k CD, které vydal Supraphon poprvé v roce 1997 a nyní je uvolňuje i do digitálních obchodů:

Když poslouchám nový disk Jiřího Stivína se skladbami z doby okolo roku 1600 a později, vzpomínám si na výrok z okruhu marinistů o tom, že básník musí umět vzbudit podiv a neumí-li to, ať jde raději čistit koně...Stivínův způsob hry, jeho frázování, přístup k hudebnímu textu, jeho neklidná duše mága a veliká improvizační tvořivost, to všechno je z rodu onoho manýristického nepokoje. Nic není definitivní, harmonie je jen dočasná a z universa na nás občas hledí "ciel avaro" - prázdné nebe s demiurgrem kdesi v nekonečnu...Stivín si hraje tuto hudbu po svém. Není svázán ani staršími ani novějšími školami, pro svou magickou flétnu nepotřebuje ani Harnoncourta ani René Jacobse. Základem jeho hudebního života je rytmus, pulzace a něco jako prvotní melodický impuls. Zde si podává ruku s veškerou evolučně chápanou hudbou a přes improvizační živel jazzu se vrací k hudbě, která nezná jen…