Jiří Štědroň – Neklidné srdce

Jiří Štědroň má neklidné srdce pierota, věčného snílka, zpívajícího don Quijota. Tlumočí nálady se špetkou barevné melancholie, s trochou veselí i poetických žertování, s chápavou účastí a vnitřním zaujetím vyzpívává příběhy své i druhých. A přitom neustále hledá. Jakoby písničkami odemykal dveře nových a nových přání, nových a nových cílů. Nepokojná touha, jíž žije, však patří stále stejnému přání být blízko těm, kteří naslouchají. Provází Jiřího Štědroně po celou jeho cestu, jež svojí pestrostí a bohatostí připomíná kaleidoskop. Na začátku je rodný Vyškov a hra na housle, k níž ho vedl otec, sám houslový virtuóz. V sedmnácti se poprvé přihlásilo zpívání se studentskou kapelou. Zastínil je herecký sen. Jiří Štědroň se stal posluchačem brněnské Janáčkovy akademie múzických umění a tři roky působil i v Divadle poezie, recitoval, režíroval a také, přece jen zpíval. V době studií pravidelně spolupracoval i s orchestrem Gustava Broma a nahrál s ním také první rozhlasové snímky. Herecká…