Jiří Schelinger, Skupina Františka Ringo Čecha – ...nám se líbí...

Chválit nahrávky Františka Ringo Čecha bylo mezi našimi kritiky vždycky považováno trošku za nezpůsob. Pokud nebyly na místě výtky, bylo vhodné alespoň upozornit na protřelost a vychytralost, s jakou si tento člověk v našem showbusinessu počíná. Jenže zvyklosti v těchto sférách už tradičně určují spíš čechovské postavičky než zatrpklí kritici. Vývoj jde dopředu v těch nedefinovatelných momentech, kdy se písničky zmíněných postaviček svým původcům poněkud vymknou z rukou a vyšvihnou se nad všechny stylové hranice, a jsou třeba zároveň komerční a zároveň docela příjemně originální. Ukazuje to i recenzované album.

První dojem z desky byl takřka šokující. Způsobil to akustický doprovod, Hrubého housle a zastřený zpěvákův hlas. Všechno zkrátka nasvědčovalo tomu, že nikoliv František Ringo Čech, ale Čundrgrund vydal u Supraphonu elpíčko.

Na albu najdeme čtyři skladby, v nichž je Čechův hardrock vystřídán akustickým doprovodem. Sympaticky uvolněnou atmosféru mají však také "elektrické"…