Jindřich Jindrák, Česká filharmonie/Václav Neumann – Suita z opery Příhody lišky Bystroušky, Labutí píseň

Komentář k původnímu albu 8111 0055 Pantonu z roku 1978:

Eugen Carriere, jeden z významných malířů lidské historie napověděl, v čem spatřuje úkol umění budoucnosti: dát nový smysl zkarikovanému slovu Sentimentalité, učinit ze sentimentality znovu opravdovou citovost. Z takové čisté látky byl vybudován Leoš Janáček, to činilo potíže jeho současníkům, aby jej - jako neobvyklého - poznali. Vždyť nebyl panákem z jejich těsta! Janáčkova hudba se vrátila ke svému původnímu poslání, je činem, bouří silných hnutí, je velkolepým uměním, protože je extází. Její stvořitel byl velkou osobností, protože v něm pulsovala jednota intelektu a sensibility, protože si byl vědom své prométeovské existence.

Přiroda - Člověk - Umění, to byly tři rozhodující inspirativní zdroje, jež utvářely Janáčkovu obrovitou obraznou sílu a zrcadlily jeho spjatost s rodnou zemí. První a poslední, čím doslova hořel, byla láska k pravdě. V tom je originalita lidskosti, myšlenkové vzrušivosti a umělecké krásy jeho odkazu.…