Jana Jonášová – Mozart: Bella mia fiamma, addio

Z komentáře k původnímu LP albu 1 12 1114 vydanému Supraphonem v roce 1972 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně.

V době, kdy Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791) žil a pracoval, měla italská opera dané schéma. Jedna z jeho složek spočívala v brilantní árii pro sólový hlas.

Tyto árie velmi často "žily" i mimo divadelní prostředí. Mimo to velmi mnoho árií bylo již bylo tvořeno pro sólový zpěv či psáno přímo pro konkrétní vynikající mužský či ženský hlas.

Takto vznikl nejvýznačnější počet Mozartových árií. Aloisie Weberová, Mozartova velká láska, jejíž sestra Constanze se později stala jeho manželkou, byla hlavním zdrojem inspirace pro skladatelovy koncertní árie pro soprán. Recitativ a koncertní árii "Popoli di tessaglia - Io non chiedo, eterni dei" začal skládat v Paříži a dokončil v Mnichově 8.1.1779. O čtyři roky později složil pro Aloisii, tehdy již provdanou za zpěváka Langa, scénu a rondo "Mia speranza adorata - Ah, non sai, qual pena" . V červnu téhož roku věnoval paní Langové…