Jan Žižka - František Šmahel

Životopis Jan Žižka vznikl v intelektuálně výbušné atmosféře roku 1968, vydán byl ale až po sovětské invazi. Na Žižkově

biografii je nejpřínosnější, jak autor pojímá jeho osobnost. Není

tolerantním utrakvistou, neuznává koexistenci různých pravd

či různých přístupů k poznání Boha. Koná a chová se přímočaře. Poznaná víra má platit pro každého, pro posledního vojáka stejně jako pro vojevůdce. Žižka je přitom především voják,

jenž vyžaduje poslušnost a disciplínu. Veškeré úchylky od pravé víry tvrdě trestá. Zároveň však zůstává šlechticem, jenž ctí

uspořádání světa, daného od Boha, do společenských stavů

a řádů. V politické rovině však Žižka nebyl takovým radikálem

jako ve věcech víry. Velmi dobře věděl, že musí činit kompromisy a přizpůsobovat se odlišným názorům spřízněných stran.

Možná toužil po sjednocení země, po řádu, jenž by odpovídal

jeho představám, zároveň si ale uvědomoval faktickou nedosažitelnost této mety. V tom se patrně lišil od Jana Husa, s nímž

ho naopak spojovala omezená tolerance k názorům druhých.