Jak se krade moc (Osudové chvíle Německa (1933–1934))

Moc. Pozoruhodné slovo. Geniální věrozvěst zlých časů Stefan Zweig napsal: „Moc má uhrančivý pohled Medúzy. Kdo pohlédne do její tváře, už se ve snaze o její získání nedokáže zastavit a lhostejné mu začnou být jakékoli zábrany.“ Přesně tím Zweig pojmenoval dobu, o níž v sedmi dramatických a čtivě napsaných kapitolách pojednává tato kniha. Krok za krokem je zde popsán čas, kdy se nacistické hnutí pomocí intrik a násilí dralo k moci, načež po jejím formálním získání likvidovalo své protivníky, omezovalo lidská práva a začalo Německo chystat k zápasu o světovládu. Současně však, jak to tak u tyranských režimů vždy bývá, narůstal mocenský svár ve vnitřních řadách, který nakonec vyvrcholil krvavou čistkou. Osvícenecký filozof Voltaire kdysi vyslovil nadčasovou myšlenku, že „moc vždy zotročí ty, kdo ji drží v ruce“. V tomto případě se to podobalo zotročení a zfanatizování národa, což pak mělo neblahé důsledky pro celý svět.