Institucionální zázemí humanitních a sociálních věd v českých zemích v letech 1848-1952

Knižní monografie postihuje v širokém záběru vývoj institucionálního ukotvování humanitních a sociálních věd v českých zemích od revoluční poloviny 19. století do vzniku Československé akademie věd.

V každé z pěti chronologicky řazených kapitol je výklad členěn obdobně:

1. Univerzity a další vysoké, příp. vyšší školy,

2. Další subjekty vědy jako celku - vědecké společnosti a spolky,

3. Subjekty jednotlivých vědních oborů celozemského dosahu - zemští historiografové, historická komise zemská, spolky jednotlivých vědních oborů, vědecké a odborné časopisy, dále kongresy, sjezdy a konference,

4. Samostatná výzkumná zařízení,

5. Subjekty pěstující vědu vedle dalších úkolů - muzea, knihovny, archivy, galerie, nakladatelství a vydavatelství, kinematografie,

6. Další spolky a neformální uskupení se vztahem k vědě - matice, studentské a jiné spolky, salony a další společnosti,

7. Regionální instituce věnující se vědě - kláštery, gymnázia, regionální spolky a jiná zařízení.

V závěrech jednotlivých kapitol jsou vedle shrnutí připomenuty širší společenské souvislosti a dění, ovlivňující vývoj vědeckých institucí a postavení vědců.