Obraz - Hostýn z Hané. Signován a název díla vpravo nahoře - viz foto. Autorem je akademický malíř a grafik Jaroslav Votruba. Zezadu obrazu je štítek, kde je uveden autor a název díla. Svatý Hostýn Svatý Hostýn jako součást Hostýnských vrchů a od dávnověku osídlená hora Hostýnské vrchy pojmenované podle památné hory Hostýn jsou výběžkem Moravskoslovenských Karpat a tedy i západní částí Vsetínských vrchů. Horu Hostýn tvoří dva vrcholy – vyšší severní s rozhlednou a větrnou elektrárnou (736m) a západní vrchol s poutním chrámem, ambity a řeholním domem (718m). Impozantní poloha Hostýna, vévodící širokým rovinám Hané, zdaleka viditelná a charakteristická silueta hory s chrámem nejvýše položeným je na Moravě ojedinělá. Dějiny místa sahají do šerého dávnověku. Pomineme-li ojedinělé nálezy ze starší a mladší doby kamenné, doklady pro nejstarší osídlení spadají do nejmladší fáze doby bronzové. Na temeni hory se nachází pod vrstvami naší současné historie staré keltské oppidum. Založili jej zde v posledním století před změnou letopočtu západní Keltové (Galové) – první bezpečně známé etnikum na našem území. Výzkumy potvrdily domněnku, že Hostýn byl druhým keltským oppidem na Moravě. Celý vrchol Hostýna byl ohrazen valy, jejichž zbytky ještě dnes místy dosahují výšky až 10 m, se základy širokými 15 až 20 m. Pravěké těleso valu – zhotovené z hlíny, kamení, písku a popela – je přerušované dvěma zřetelnými branami, Slavkovskou (název pochází od vesnice Slavkova pod Hostýnem při úpatí hory) a Železnou, a třemi menšími průkopy. Plocha hradiště má ledvinový tvar o rozloze necelých 20 ha, délka valu je 1800 m. Svatý Hostýn je nejnavštěvovanějším poutním místem v České republice. Láká k návštěvě baziliky, Jurkovičovy křížové cesty, nejstarší rozhledny na Moravě, svatohostýnského muzea, vodní kaple, monumentálního schodiště a dalších objektů. Celoročně je výchozím bodem mnoha turistických tras v krásné přírodě Hostýnských vrchů. Proslavilo jej podání příběhu, podle něhož se na horu v době tatarského vpádu ve 13. století uchýlili obyvatelé nížin, kteří záchranu připisovali přímluvě Panny Marie. Tábor Tatarů postihla prudká bouře a ti upustili od dalšího obléhání. Rozměry včetně rámu cca 36 cm x 41 cm. Rám je zdobený, místy má otluky - viz foto. Akvarel a tempera na papíře. Obraz je zasklený. Celkový stav - viz foto. Obraz je přibližně z let 1930-60. Bude perfektní dekorací Vašich prostor. Jaroslav Votruba *10. duben 1889 Uhříněves + 21. červenec 1971 Kežmarok, Slovensko akademický malíř a grafik Vysokých Tater Studoval na pražské uměleckoprůmyslové škole u prof. Schikanedra. Působil jako středoškolský profesor kreslení. Od roku 1919 žil střídavě v Bratislavě a Novém Smokovci. Maloval a vytvářel grafiku s tématem krajiny a venkovských motivů. Ve 20. a 30. letech se také intenzivně věnoval osudům slovanských etnik (jako např. Lužičtí Srbové, Slovinci, slovanské národy v Pobaltí). Před rokem 1918 se věnoval převážně grafické tvorbě, zejména dřevorytům, exlibris a novoročenkám. Svá díla vystavoval pravidelně od roku 1911. V roce 1917 vydal první grafickou sbírku "Haná". Věnoval se krajinomalbě. Po příjezdu do Bratislavy maloval její okolí a Malé Karpaty, později se věnoval výhradně už jen zobrazování Vysokých Tater, díky čemuž se stal známý jako "malíř krásy Vysokých Tater". Byl krajinářem-sběratelem, který pracoval v sériích, vždy na jedno ústřední téma, přičemž usiloval o její dokumentární vyčerpání. Jeho hlavními malířskými technikami byly tempera a olejomalba, jež byly ovlivněny zejména impresionismem. Stál u zrodu Umělecké besedy slovenské a Spolku Slovenských umělců, v nichž jako funkcionář vyvíjel živou aktivitu. Byl členem několika uměleckých spolků na Moravě a Slovensku (Sdružení výtvarných umělců moravských, Umělecká beseda slovenská a Spolek slovenských umělců), v jejichž rámci se podílel na přípravě několika výstav slovenských umělců na Slovensku a Moravě. Jeho poslední organizátorskou aktivitou jako jednatele SSU byla výstava slovenského umění v New Yorku v roce 1938. Během Slovenského štátu se svými návrhy známek, bankovek a suvenýrů zapojoval do více grafických soutěží. Během celého života publikoval svá výtvarná díla i knižně, často doprovázené vlastním textem. Snažil se o kulturní a turistický rozvoj Vysokých Tater. Navrhoval založit v Tatrách galerii, zoologickou a botanickou zahradu a muzeum lidové kultury. Kromě krajinářské malby a grafiky ztvárnil i lidovou architekturu Oravy a Spiše, slovenské hrady a zámky. Lidovými motivy vyzdobil fasády několika vil a domů, např. vila "Hanačka", vila architekta Juraje Tvarožka v bratislavském Starém Městě nebo rodný dům profesora Alojze Miškoviče v Jurgowě. VÝTVARNÍK V DOKUMENTECH: 1921 Výtvarnická Morava (Díl první, dvanáct podobizen), Vydavatelské družstvo Moravsko-slezské revue, 1936 Portréty a silhuety (Díl druhý), 1936 Kulturní adresář ČSR (Biografický slovník žijících kulturních pracovníků), Českolipská knih a kamenotiskárna, Česká Lípa,
Informace
Koupit
