Francouzský psychoanalytik Erik Porge si ve své práci klade za cíl navázat na svého předchůdce Jacques Lacana, který do seznamu pudů (orální, anální, skopický) zařadil i pud invokační (poslechový). Pojmem „stadium echa" nazývá Porge strukturální moment, který leží na pomezí mezi křikem a oslovením, předchází stadiu zrcadla a zároveň je i jeho součástí. Ve snaze o jasnou formulaci invokačního pudu se autor vrací ke klinickým jevům, jako je echolálie u autismu, objasňuje funkci psychoanalytikova mlčení a zabývá se strukturálními otázkami, mezi které je možné zařadit Nadjá [surmoi].