Komentář Michala Konečného k původnímu EP albu 81 0401-8 311 "Fleret. Cesty č. 17" vydanému Pantonem v roce 1989 a nyní vycházejícímu v Supraphonu poprvé digitálně:

Jsou prostoupeni folklórem až běda, i když tuhle svoji devizu spíš utajují, než aby ji vystavovali na odiv. Jsou i trochu drsnější, než by možná byli, kdyby bydleli o pár desítek kilometrů jižněji. Ale moravský živel v nich každopádně utajen je a hrozí, že bude každou chvíli explodovat. A taky exploduje. Na sportovním kolbišti byste jistě našli kapely, které by zahrály přesněji, jistěji, ba i stylověji. Fleret zaujal spíš svou spontánní neuhlazeností, rtuťovitou vitalitou a rozverností. Napětí a pohyb byly od počátku i v sestavě kapely. Zdá se však, že k natočení téhle desky se Fleret sešel ve své zatím nejšťastnější sestavě. Začátky nebyly příliš snadné. Bývalí členové bigbítových kapel se setkali po vojně a neměli nástroje. Navíc tvrdá hudba už v nich byla vypreparovaná, vysušená - a folk nabízel nové možnosti: lidský…