Tento román ve verších o znuděném, mladíkovi z vyšší společnosti se řadí k základním dílům světové literatury. Evžen Oněgin, přesycený společenským životem v Petrohradě, odjíždí na venkov, kde zdědil po svém strýci statek. Společnost mu dělá jeho věrný přítel, básník Lenský, ale splín Oněgina neopouští ani zde. Díky Lenskému se seznámí s Taťánou a ta je Oněginem okouzlena natolik, že se mu ze své lásky zoufale vyzná v dopise. Oněgin jí však neodpoví a její city odmítá… Poté, co v souboji svého přítele Lenského zabije, vydá se na bezcílnou cestu po světě, ale nenalézá ve svém životě smysl. Když si nakonec uvědomí svou chybu a vrátí se do Petrohradu, už je pro něho a Taťánu pozdě…

Puškinovo vrcholné dílo je příběhem plným emocí a zvratů. Jeho hrdina bývá označován za tzv. „zbytečného člověka“ a Puškin v tomto románu, napsaném originální formou (tzv. puškinovským veršem), mistrovsky zobrazuje zmarnění lidského života.