Evropa a absolutismus v 17. a 18. století (1648-1789)

Období evropských dějin mezi třicetiletou válkou a Francouzskou revolucí se vyznačovalo mimo jiné posílením centrální vlády na úkor samostatnosti jednotlivých regionů. Díky němu se začaly objevovat instituce, které dnes máme spojeny s moderním státem, byť se často jednalo o jejich zárodečnou formu. Centralizace se dotýkala většiny odvětví společenského života, nejvíce pak politického dění, ale i ekonomiky či náboženství. Z touhy po jednotě vycházelo také myšlení, ať už stavělo na vrchol pomyslné hierarchie Boha nebo později, v době osvícenství, rozum.

Absolutismus byl vždy jen pomocným termínem, kterým se snažili historici popsat tendenci, jež se dotýkala většiny evropského kontinentu. Ačkoli tento pojem tkví v oblasti politických dějin, přičemž za vzor slouží Francie krále Slunce Ludvíka XIV., dokážeme s jeho pomocí postihnout i dějiny hospodářské (merkantilismus), náboženské (konfesionalizace), kulturní (panovnická propaganda v umění) či dějiny každodennosti (sociální disciplinace). Předkládaná kniha je prvním českým zpracováním, které podobnou interpretaci nabízí...