Emil Viklický Quartet – Homage To Joan Miró

Z komentáře k původnímu LP albu 11 0180-11 vydanému Supraphonem v roce 1989 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně!

Formou pocty projevuje umělec řečí svého umění svůj vztah k umělci druhému, téhož nebo jiného oboru; tím se zároveň potvrzuje, že všechna umění mají tutéž substanci.

Nevím, nakolik Emil Viklický věděl o Joanovi Miróovi, že měl náruživý zájem o hudbu, že ji převáděl do obrazových znaků, že byl skvělý tanečník s rytmem v krvi. Určitě to poznal.

Objevil souzvuk černé a žluté jako typický miróovský, spolu s veršem Jacquese Préverta: "Ptáci šíleně žlutí odění v spálenou čerň".

Malíř Miró neuznával rozdíl mezi jevy malými a velkými, mezi sluncem a pavoukem, květinou a hvězdou, neexistovala vzdálenost, kterou by nedovedl překlenout.

Přál si být mezinárodním Kataláncem a jakkoliv je to zdánlivě protismyslné, také se jím stal.

Jestliže Viklický ve suitě pro dvě kvarteta zvolil zcela neobvyklé obsazení dvou odlišných hudebních souborů , smyčcového a jazzového, počínal si naprosto…