Kniha, která se nepodobá žádné jiné. „Jsme modří – jako nebesa, jsme bílí – jako čistota, jsme Finové – jako naschvál.“ Těmito slovy začíná autor svou finskou epopej, která si ovšem neklade za cíl ani tak zprostředkovat čtenáři procházku finskými dějinami, jako hledat cestu znepokojeného člověka v počínající světové bouři ke břehům míru a bezpečí. „Je-li má kniha dítětem,“ říká autor k jejímu čtvrtému vydání, „jízlivé sudičky jí věru nepřály. A přece ji učím dál trpělivě kráčet světem – vždyť nevím, co popřála ta třetí.“