Dědická praxe, sňatkové strategie a pojmenovávání u bulharských Čechů v letech 1900 – 1950

Tato kniha se zabývá společenstvím česky mluvících evangelíků, kteří žili v letech 1900-1950 ve dvou bulharských obcích, Vojvodovo a Belinci. Vesnice Vojvodovo v severozápadním Bulharsku byla založena přesídlenci ze Svaté Heleny v rumunském Banátu a do roku 1950, kdy převážná většina jejích obyvatel odešla do pohraničních oblastí tehdejšího Československa, byla obcí převážně českou. Z důvodu populačního tlaku a nedostatku půdy pak z Vojvodova ve 20. a 30. letech 20. století odchází řada rodin do Argentiny a do vesnice Belinci ve východním Bulharsku.

Společenství, které se v tomto období v těchto bulharských obcích utvářelo, se od svého okolí v mnohém lišilo. Náboženským vyznáním, jazykem, sdílenými hodnotami i způsobem života se tito lidé odlišovali od svého bezprostředního okolí, zemědělským způsobem obživy zase od převážné většiny tehdejší české krajanské komunity v Bulharsku, která se vyznačovala vysokým zastoupením inteligence, průmyslníků, řemeslníků a obchodníků.