Dáša Vokatá – Dva divoký koně

Část desky vznikla vzápětí po Magorově náhlé smrti, zbytek takřka po roce, když Dáša našla podobnou uměleckou inspiraci ve známém herci Oldřichu Kaiserovi – a vzácným způsobem se tak na nahrávce mísí smutek ze ztráty milované bytosti a radost z nově nalezeného vztahu. A deska není pestrá jen touto přerývanou „citovostí“, ale na rozdíl od předchozích, v podstatě výhradně akustických nahrávek, je tady malebnost i zvuková: v některých písních je jen Dáša s Oldřichem, který s ní hraje na kytaru či housle, jinde ji doprovází saxofon Jiřího Jelínka (ex Psí vojáci, Garáž) a takřka v půlce skladeb hraje s regulérní kapelou, v čele s Joe Karafiátem u kytary a Tomášem Vtípilem v produkci.