Publikace Čtyři generace Radů vznikla z iniciativy města Železný Brod. Připravila ji Šárka Radová za ediční pomoci Venduly Fremlové. Publikace není kritickou monografií, ale do jisté míry subjektivním výborem z výtvarné, literární a jiné tvorby členů rodiny Radových, kterou doplňují citáty z odborných textů tuto tvorbu reflektující. Kniha měla být původně katalogem ke generační výstavě v Galerii Vlastimila Rady v Železném Brodě. Při přípravách knihy se však její pojetí proměňovalo, vyvíjelo a postupně směřovalo ke komplexnější prezentaci jednotlivých autorů, která by čtenářům (a především občanům města Železný Brod) nabídla plastičtější obraz jednotlivých osobností. Šárka Radová opatřila knihu úvodem, v němž popisuje důvody vydání publikace, peripetie jejích příprav, i jakési vnitřní téma knihy – téma generace – akcentované citáty i reprodukovanými díly v úvodní části knihy. V memoárovém textu Radovská generace ze Železného Brodu ve vzpomínkách pravnučky, vnučky, dcery a sestry Šárky Radové, vzpomíná na své prarodiče, rodiče i na svá studia a umělecké aktivity i životní trajektorie. Pro lepší pochopení uvedla také některé další kapitoly krátkým textem (Korespondence Rada – Rabas, Literární spolupráce Rada – Žák). V centrální kapitole Z tvorby / k tvorbě Radových. Úryvky vážné i nevážné je každá osobnost ze čtyř generací Radů zastoupena obrazovou i textovou částí. U Petra Rady, zakladatele rodinné umělecké tradice a rodáka z Železného Brodu, je akcentováno jeho vlastenecké cítění a smýšlení. Petr Rada byl nadšeným divadelním ochotníkem. Psal komické výstupy, maloval divadelní kulisy a navrhoval živé obrazy, organizoval a režíroval divadelní představení, akce konané Sokolem a spolkem Beseda. V publikaci je zastoupen dochovanými malbami zachycující Železný Brod a krátkými texty – komickým výstupem Osud – Moucha, Piáno (pianino) a strastiplný běh jeho krušného života – a drobnými úryvky i náčrtky z jeho nalezeného zápisníku a také archivními dokumenty. Malíři, kreslíři, humoristovi, pedagogovi, teoretikovi Vlastimilu Radovi je v knize věnován největší prostor. V jeho osobnosti se setkal výtvarný i literární talent, a v každé z těchto oblastí dospěl Vlastimil Rada k svébytnému projevu. V oblasti malby je to především krajinomalba a portrét. V oblasti literární jsou to satirické a humoristické texty, které vybral a komentáři opatřil jeho syn Pravoslav (O literární humoristické a satirické tvorbě svého otce). Tyto úryvky dávají nahlédnout do tehdejšího spolkového života, na němž se Vlastimil Rada jako člen Umělecké besedy aktivně podílel. Zastoupen je též úryvek dokumentující spolupráci Rady a později známého humoristy Jaroslava Žáka (Literární spolupráce Rada – Žák). Satirická a humoristická tvorba se propojuje s činností ilustrátorskou, taktéž bohatě zastoupenou. Zajímavou složkou s velmi osobním charakterem jsou dopisy psané příteli Václavu Rabasovi od roku 1913 (Korespondence Rada – Rabas). Renesanční osobnost autora doplňují jeho Teoretické texty, úvahy o vývoji a podstatě výtvarného umění. Pravoslav Rada, význačný keramik, pedagog, organizátor kulturních akcí a kulturního života, je proslulý keramickými plastikami s charakteristickým humorem. Inspirací Pravoslava Rady se stal figurativní svět zvířat, fantaskních tvorů i lidí. Nalézáme u něj kočky, ptáky, jezdce na zvířatech, anděly, hlavy, abstraktní barevné kompozice, vždy tvarově dokonalé. Jako pracovní materiál si v mládí zvolil majoliku, nejčastěji užívaný materiál v lidových dílnách a zároveň výborný hrnčířský materiál. V publikaci jsou prezentovány také jeho realizace pro architekturu a veřejný prostor (často vznikající ve spolupráci s Jindřiškou Radovou) a tvorba pro Studio loutkového filmu Zlín, kde se jako loutkář a scénograf podílel v 60. – 80. letech na tvorbě pěti filmů. Je autorem několika knih o technologii keramiky, ve své době ojedinělých. Tvorba Jindřišky Radové vyrůstá z kořenů tradice textilního výtvarnictví a je výrazně živena silným vztahem k přírodě. Jsou to především porcelánové reliéfy, tvořené licí porcelánovou hmotou, ve kterých se projevil její cit pro kresbu vnímanou v přírodních scenériích. Náměty vycházející z rostlinných motivů mají typické tvarosloví prolínající také do užitkových předmětů, zejména váz, konvic a stolních dekorací, které prozrazují neobyčejné porozumění smyslu designu. Zpočátku používala hrnčířskou majoliku, v padesátých letech nejrozšířenější výrobní hmotu v lidových dílnách. Šamotové, vysoko pálené kameniny byly vhodné na větší realizace v architektuře. Tvořila tandem s Pravoslavem Radou ve spolupráci s architekty a aktivně podporovala všechny jeho projekty společenských událostí, výstav, setkávání s domácími i zahraničními umělci. Účastnila se četných mezinárodních keramických sympozií, také jako spoluorganizátorka. Keramička a sochařka Šárka Radová (1949) dokázala jít svou cestou figurativní tvorby neovlivněna svými rodiči. Zpočátku se věnovala drobné plastice na rozhraní poetizmu a surrealismu. Koncem sedm
Informace
Koupit
