Člověk je vinen (Neobvyklé soudní připady z první republiky)

Cyklus povídek z 30. let čerpá ze skutečných případů Krajského soudu v Olomouci. Soudce Klepítko chce soudit nejen podle zákonů, ale touží proniknout co nejhlouběji do mnohdy podivných a skrytých pohnutek, které vedly pachatele k činu. Pomáhá mu židovský přítel - soudní grafolog Aron Weisel. Je to svérázný a trochu cynický starý mládenec, profesor na klasickém gymnáziu, vzdělaný, hloubavý a znalý nové módní vědy - hlubinné psychologie. Vycházejí najevo hluboké psychologické příčiny, proč lidé páchají zlo, co svět světem stojí. Někdy i kladné povahové rysy mohou vést k zločinu. A naopak zdánlivě beznadějné situace nesou v sobě zárodek obratu k lepšímu. V letech 1934 - 1938 se mladá Československá republika potýká s vážnými problémy: hospodářská krize, národnostní konflikty, rostoucí agrese německé páté kolony v Sudetech, smrt prezidenta Masaryka a nástup smířlivého diplomata Beneše. Otázky, které visí nad budoucností republiky, se promítají do osudu některých postav, zejména grafologa Weisela. Povídkový cyklus končí nejasnou vyhlídkou na další přežití nejen republiky, ale také československých zákonů, které pro německou menšinu v Sudetech jaksi přestávají platit, až soudní dvůr v Olomouci ztrácí půdu pod nohama. Autorka literárně zpracovala skutečné případy. Jako zkušená grafoložka využila archivní rukopisy, aby přiblížila psychologii pachatelů i obětí trochu jinak, než je obvyklé.