Česká filharmonie/Václav Neumann – Předehry klasických vídeňských operet

Z komentáře původního alba 1 10 1638 Supraphonu vydaného v roce 1975:

Proč dodnes nebyla opereta "zardoušena jako škodlivé zvíře", jak to navrhoval Emile Zola, pochopíte i z těchto šesti předeher, z nichž dvě méně známé se těm čtyřem slavnějším blíží svou hodnotou. Kdyby města měla své hymny, těžko by Paříž hledala příhodnější než kankán z Orfea z podsvětí (1858), v předehře nádherně uvedený kantilénou Orfeova zpěvu Eurydice. Tak se dokázal s grácií, espritem i sarkasmem města sžít a vyjádřit jej syn židovského kantora z Kolína nad Rýnem, který sem přišel na konzervatoř až ve čtrnácti letech; z Jakuba se stal Jacquesem Offenbachem (1819/1880), klasikem žánru, který ještě sám nazýval komická opera (opera bouffe).

Ze šestnácti operet Johanna Strausse (1825/1899), krále vídeňského valčíku a optimistického protipólu wagnerovské severoněmecké pochmurnosti, jistě stojí nejvýš Netopýr (1874), kterého dvacet let po úvodních šestnácti reprízách vzkřísil svým nastudováním slavný Gustav Mahler.…