Česká filharmonie, Dietrich Fischer-Dieskau – Symfonie č. 4 e moll

Z komentáře Miroslava K. Černého k původnímu LP albu 1 10 2077 "Johannes Brahms Symfonie č. 4 e moll, op. 98" vydanému Supraphonem v roce 1977 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:

Svou IV. symfonii začal jedenapadesátiletý Johannes Brahms (1833-1897) komponovat krátce po dokončení a úspěchu své symfonie třetí...stál tehdy na vrcholu tvůrčích sil i zralosti. Jeho díla byla s mimořádným ohlasem prováděna po celém tehdejším kulturním světě, vycházela tiskem krátce po dokončení a vynášela mu honoráře, o jakých se mnoha jiným mohlo jen snít. A přece je tato poslední Brahmsova symfonie plná smutku, tragiky až pesimismu. Proč? A proč právě jí uzavřel své symfonické dílo a po ní - s výjimkou dvojkoncertu pro housle a violoncello inspirovaného snahou usmířit se s dávným přítelem J.Joachimem - nevytvořil v posledním desetiletí svého života žádnou monumentální symfonickou koncepci? Na tyto otázky je odpověď velmi těžká. A přece se o ni musíme pokusit, chceme-li plně porozumět tomuto Brahmsovu…