Čtvrtá autorova kniha vznikala dlouho. Dalo by se říct, že od 12 let, kdy začal s fotbalem, až do 47, kdy s ním chtěl po 25 letech začít znovu. Nepodařilo se mu to, ale dva roky prožité s mužstvem pralesní ligy se o zrod románu zasloužily měrou vrchovatou.

Čtvrtá třída okresu, to je ta pravá džungle, ve které se Slavoj Choltice B zmítá. Kniha popisuje jarní, tedy závěrečnou část sezóny tohoto nevyrovnaného mužstva, pohybujícího se uprostřed tabulky, ale snem kapitána Jirky je postup. Bude příchod vysloužilého kmeta Karla pro tým přínosem? Padnou si s Jirkou do noty, anebo to bude boj dvou kohoutů na jednom hřišti, na které bude mužstvo doplácet?

Svižně napsaný příběh, v kterém se nedávají jenom góly a zapíjí cokoli, ale řeší i osobní problémy hráčů, slibuje hojnost vtipných dialogů a lidovosti.

Svérázná legrace v kabině i na hřišti, kde se rozhodně nevedou sluníčkovské řeči, jedna nevysvětlená záhada, pozvolný rozběh dějových linií ukazujících na rozdílnost povah, se ve strhujícím závěru vysvětlí.Knihu však v žádném případě neberte jako část kroniky jednoho konkrétného klubu, ale jako nakouknutí do všech malých a ještě menších, jako oslavu kopané na všech úrovních.

Ale stejně – nejpohodovější soutěž je i tak ta pralesní, protože z ní se nikam nepadá, a cokoli se v ní předvede nad rámec podprůměrnosti, je uznale oceněno.Právě proto ji můžeme zcela jednoznačně považovat za základnu fotbalu, za odrazový můstek, za nejpočetnější kolébku s možnostmi dostat se výš a výš. Jsem přesvědčen, že po přečtení knihy čtenář jednoznačně usoudí, že právě fotbalová džungle je stvořitelkou veškerého fotbalového umu na světě, že právě skrytá krása v ní je zcela neprávem opomíjena :-)