Čas a řeč (Studie o Augustinovi, Řehořovi z Nyssy a Bernardu Silvestris)

Soubor sedmi statí věnovaných třem autorům 4. až 12. křesťanského století, s hlavním zaměřením k tématům času a řeči. Augustinova proslulá analýza času je zde ukázána ve spojitosti s jeho pojetím řeči jako klíče k řečově uspořádané paměti, obsahující vrozené pojmy všech věcí. Zcela jiné pojetí řeči nacházíme u Augustinova staršího současníka Řehoře z Nyssy, pro něhož je to pouhý lidský pokus vyjádřit, jak na nás věci působí, nikoli klíč k vrozeným strukturám mysli (studie je doprovázená překladem delšího úryvku z Řehořova spisu Contra Eunomium, II). Poslední z autorů Bernard Silvestris ukazuje ve své mytizující reinterpretaci Platónova Timaia člověka jak „bytost času“ ještě z jiné strany než Augustin, totiž jako malý kosmos, který je konečný, a proto nachází své pokračování v jiném.