Českými dějinami putují zlomky karmínového kamene. Nikdo si ale není jistý, jestli kdysi tvořily celek, zda přinášejí štěstí nebo smůlu, nikdo doposud neodhalil, kdo je vyslal na jejich bludnou pouť. Jen občas se vynořují z času a opět v něm mizí. Přesto jejich návraty ani v dávné minulosti, ani v době, kterou právě žijeme, neunikly pozornosti kronikářů karmínového kamene, těchto podivných rybářů, pokoušejících se polapit jejich tajemství do sítě příběhů.

Toto je příběh Bruna Zweigsteho, prvního rytíře České země, přezývaného Bruncvík a jeho syna Otakara. Kromě rytířského výcviku, kterým je „týral“ Bruncvíkův otec Stillfred, se jim dostalo té výsady, že je učil, a pomáhal jim královský alchymista a čaroděj Rolland z Arkenu, velmi vzdělaný a tolerantní člověk. Oba rytíři prožili mnohá příkoří, ale také úspěchy a hlavně dobrodružství nejen v Praze, na Moravě, na Slovensku a na Rusi. Setkali se s loupeživými rytíři, čínskou princeznou, Nitranským bánem, ruskými bojary a mnoha příslušníky Starého národa, ať už to byli bahníci, skřítci, víly, nebo nagyery a balor.

Postavy tohoto příběhu nemají nic společného se skutečnými postavami českých dějin, snad jen tu a tam. Kniha je doplněna statí Františky Vrbenské – Pátrání po Bruncvíkovi a malým slovníčkem středověkých nadávek.