Boris Krajný – Bach, Busoni: Chorálové předehry, Ciaccona

Z komentáře k původnímu LP albu 1111 2537 vydanému Supraphonem v roce 1979:

Gigantický a ohromující tvůrčí odkaz JOHANNA SEBASTIANA BACHA prodělal během více než dvou a čtvrt století od autorovy smrti pozoruhodné proměny svého významu a společenské funkce v jednotlivých časových epochách. Jestliže již v posledních letech Bachova života byla jeho tvorba pociťována současníky spíše jako dokonalé, ale vývojově již překonané kuriózum a další rozvoj hudebního jazyka se ubíral (včetně tvorby Bachových vlastních synů) podstatně odlišnými směry ke zjednodušení, zmelodičtění a k periodickému členění hudební sazby, pak v následujícím téměř jednom století žila již prakticky jen na úrovni špičkové vrstvy hudebních odborníků. Díky této kontinuitě však i v období zásadního odklonu od kompozičních principů, na nich stála Bachova tvorba, vynikající tvůrčí zjevy epochy klasicismu zůstaly v kontaktu s jeho hudbou (alespoň v písemné podobě); Haydn, Mozart i Beethoven si Bacha nejen vážili , ale i dobře…