Ars rediviva – Triové sonáty

Z komentáře k původnímu LP albu 1 11 0640 Carl Philipp Emanuel Bach Triové sonáty vydanému v Supraphonu v roce 1969 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:

...Z Bachových synů, kteří sehráli tak závažnou roli při zrození nového kompozičního slohu, nám nyní jasně vystupuje do popředí obdivuhodná, poutavá osobnost CARLA PHILIPPA EMANUELA. A není to jen pozdní údobí jeho života...kdy tvořil díla již zcela bez ohledu na pochopení a úspěch, jen z vnitřní nutnosti umělce, který cítil v sobě budoucnost a musil ji vyslovit, byť i způsobem někdy bolestně hledajícím, kdys se vydal neznámou cestou, po níž dosud žádný hudebník nešel...Proti plné barokní polyfonní sazbě je Bachova stylizace vzdušně průhledná, jen nejnutnějšími liniemi načrtávající hlavní obrys myšlenky. Je to jakési maximum výrazu, vyjádřené minimem materiálu" - tedy umělecký postup velmi blízký dnešním uměleckým tendencím...šel za novým slohem cílevědomě a promyšleně, s teoretickým zdůvodněním psychologických i hudebně technických…